Babička (tak trochu jinak)

Na Starém bělidle bylo lautr hovno co dělat. Sultán a Tyrl leželi na zápraží a líně si
olizovali kulky. Babička šukala na dvoře a Barunka za stodolou. Pan Prošek vybízí
babičku: "Jdem na to, stará!" "Inu teď právě nemám čas, až zítra!" "Když mně
dneska tak pěkně stojí péro", prosí pan Prošek, ale babička a odmítá. Kohout právě
jebal slepici až z ní peří lítalo. Babička povídá Barunce: "Dobrá hospodyňka i pro
pírko přes plot skočí." "Já se ti na pírko vyseru, lepší pírko za plotem, než roztržená
píča", povídá Barunka. Tato idylka byla rušena zpěvem Viktorky od splavu. "Co ta
kurva dneska tak ječí?", zlobí se pan Prošek. "Inu svrbí ji a to je horší než podebraná
pata", odpovídá babička. Vtom se přihrnuly děti. "Babičko, heč, my jsme viděly
komtesu Hortensii, chcala támhle u plotu!", hlásí nadšeně Vilímek. Kde se vzala, tu
se vzala, přijela na koni sama komtesa Hortensie. "Poníženě ruku líbám", pozdravil ji
otec. "I polibte mi třebas prdel", odpověděla Hortensie a ladně seskočila s koně.
"Smím Vám medu podati?" tázala se babička. "Na ten se vám vyseru, chcala bych
zas jako koroptev", odmítla mile komtesa a dodala: "Přijela jsem děti na zámek pozvati."
"Babičko, půjdeme na zámek", jásaly děti." Do prdele půjdete, parchanti zasraný", dodala
babička, "abyste se zas přežraly a posraly jako posledně." Ale děti babičku tak dlouho
přemlouvaly, až svolila. A tak se odpoledne všichni vydali na zámek. Babička šla, co
krok, to prd. "Zatracený kyselo," ulevuje si, "ještě se na zámku poseru !" Vilímek si
vzpomněl, jaká to byla minule sranda, když paní kněžna šlápla atlasovým střevíčkem
do hovna. Zazvonili u zámku a dlouho museli čekat, než jim někdo otevřel, neboť
komorník právě slézal ze služebné a nemohl najít kšandy. Děti se hnaly do pokoje.
Barunku nejvíce zajímal porculánový andílek. Marně ji babička napomínala: "Nech toho
andílka, máš ruce volšový!" Barunka zatím hladila andílkovi pinďourka, ale andílek jí
náhle vyklouzl z ruky a byl na sračku. Vtom se otevřely dveře a vešla paní kněžna.
"To se lehce zpraví", povídá babička celá nesvá. "Dejte mi pírko a trochu klihu!"
Když dostala žádané, dala se do práce. Právě se snažila přilepit pinďourka, když se
paní kněžna otočí a povídá: "Ale babičko, ten kousek musí viset dolů!" Chvíli se
přely, až babička povídá: "Co mě budete učit, milostivá paní, vy tomu hovno rozumíte!
Já jsem jich za svůj život viděla a vždycky stály v pozoru! A už mě neserte!" Paní
kněžna zbledla, podívala se z okna a vzdychla: "Šťastná to žena!" Pak se rozloučili.
Opět vyrušený komorník povídá: "Jen zas přijďte, havrani! Nakopu vás do prdele, až
budete srát maggi!" a práskl za nimi dveřmi. Babička se lekla, až se posrala. Šli domů.
Barunka zamířila do stodoly a ve tmě narazila na voj. "To jste vy, pane Franc?", zeptala
se tiše a rozvalila se do sena. Tak skončil všední den na Starém bělidle.