FILMOVÝ OBJEV: Vesnice roku (film ke shlédnutí, zajímavosti, rozhovory, soundtrack, linky)
FILMOVÝ OBJEV: Vesnice roku (film ke shlédnutí, zajímavosti, rozhovory, soundtrack, linky)
5. března 2012
Přemýšlím, čím začít, jak nejlépe uvést film Vojtěcha Moravce, co by nejlépe vystihovalo tento báječný počin českého filmu. Začnu asi tím, že hluboce smekám před všemi, kteří se na komedii Vesnice roku podíleli.
Už ani nevím, kde jsem zahlédl první zmínku o tomto filmovém počinu nadějné mladé generace filmařů, ale ihned mě zaujaly dvě věci. První věc je naprosto úchvatné herecké obsazení a druhá vcelku nevídaná věc (vzhledem ke kvalitám filmu), že je distribuován přes stream.cz zcela zdarma. Díky možnosti sdílení se tak můžete podívat i vy na celý film buď přímo zde nebo na stream.cz.
Autoři filmu Vesnice roku nám naservírovali krásný, zábavný a scenáristicky milý film, který vám mohu vřele doporučit. Jediná chyba filmu je pouze jeho kratší stopáž (jedná se o magisterský projekt absolventů Filmové akademie Miroslava Ondříčka). Film by si opravdu zasloužil minimálně ještě jednou tolik času. Nebojím se ho zařadit mezi takové velikány poslední doby jako seriál Okresní přebor, Muži v naději nebo Líbáš jako bůh. Film Vesnice roku v sobě nese obrovský potenciál být divácky velmi úspěšným (což se myslím i děje) a mým tajným přáním je znova nahlédnout do nových příběhů starosty Louckého (Ondřej Vetchý), jeho tchána Topola (Václav Postránecký), fachmajstra Štrunce (Jan Budař) a dalších... ;o)
Proč film vidět? Hvězdné herecké obsazení (Vetchý, Postránecký, Budař, Vlasáková, Racek, Švormová, Satoranský, Medvecká a další), scénář, který hladí na duši, hlášky, které si budete ještě dlouho pamatovat a v neposlední řadě skvělou filmovou hudbu úspěšného zpěváka a skladatele Ondřej Brzobohatého (rozhovor s ním najdete pod videem).
Filmový objev roku: Vesnice roku (celý film)
O filmu:
Josef Loucký je oblíbený starosta vesničky Sedlčánky a má ambice získat prestižní titul VESNICE ROKU. Obec už má k jistému vítězství téměř vše nezbytné. V různých podobách tu parodují veřejnou knihovnu, muzeum, veřejné koupaliště či bruslení. Jediné co jim schází k úspěchu je kanalizace. Starosta má přislíbenou dotaci na výstavbu čističky, když bude mít do dvou týdnů vykopané kanály přes celou vesnici. Díky jeho péči má však obec úplně novou silnici a chodníky. Zbývá tedy jediná možnost. Kanalizace povede přes zahrádky. Všichni s tímto plánem souhlasí, až na jednoho, starostovo tchána Topola. (oficiální text distributora)
Tvůrci filmu:
režie: VOJTĚCH MORAVEC
scénář: VOJTĚCH MORAVEC
kamera: JAN DRNEK
kostýmy: IVANA BRÁDKOVÁ
střih: TOMÁŠ KLÍMEK
zvuk: VIKTOR PRÁŠIL
hudba: ONDŘEJ BRZOBOHATÝ
produkce: VILÉM POSTRÁNECKÝ
Herecké obsazení:
Ondřej Vetchý, Lenka Vlasáková, Jan Budař, Václav Postránecký, Ilja Racek, Libuše Švormová, Jaroslav Satoranský, Miroslav Večerka, Taťjana Medvecká, Radim Kalvoda, Nina Jiránková, Pavel Šrom, Martin Sobotka
Vystudoval střední fotografickou školu v Praze, následně úspěšně ukončil magisterské studium na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku obor režie. Film “Vesnice roku” je jeho absolventskou prací. Mezi jeho nejúspěšnější školní filmy patří dokument “Turbodiesel”
(194.000 shlédnutí na stream.cz, mnoho festivalových ocenění), “Zatím co jsi psal” (188.000 shlédnutí na stram.cz), dále dokument “Občan Kopas” (nominace na Cenu Magnesia Českého lva) a absolventský film ze 3. ročníku “Battle” - 1. cena diváků a 3. cena poroty v soutěži Noc filmových nadějí na TV NOVA.
Kromě školních filmů má na svém kontě i reklamní spoty, mimo jiné i pro předního českého operátora T-mobile. Mezi jeho televizní debut patří adaptace Čapkovi povídky “Zmizení herce Bendy”, který realizoval na podzim roku 2010.
Vesnice roku je 1. magisterský film vaší školy a zároveň jediný hraný a takového rozsahu. Uvědomoval jste si během příprav a samotného natáčení tento pomyslný tlak?
U studentských natáčení je ten pomyslný tlak přítomný pokaždé. Jde přeci o naši budoucnost. Právě na studentských natáčeních si tvoříme naše portfolio, které nás má jednou prodávat. Rozdíl je, že oproti profesionálnímu natáčení máme ještě šanci chybovat. Když šlo o první magisterský film naší školy a tím pádem i můj poslední studentský film, tato výsada se tak nějak vypařila. Takže ano, cítil jsem tlak, že
vše musí dopadnout naprosto perfektně.
Na studentský projekt má film neobyčejné herecké obsazení. Jak se Vám povedlo získat tuto hereckou špičku a jaké byly Vaše pocity při režírování zkušených profesionálů?
Všichni tvrdí, že do natáčení šli kvůli příběhu což mě, jako autora scénáře, vyjímečně těší. Ve studentských filmech často vidíme velké herce, takže to co nás dělí od ostatních studentských filmů je jejich neskutečný počet. Měl jsem už možnost pracovat s velkými jmény a tak jsem věděl, že skutečné hvězdy se nemusí nad mladými filmaři povyšovat a naopak i rády pomohou a poradí. Vlastně každý herec, který tam byl, měl natočeno víc filmů, než my jsme mohli nakoukat, takže pro nás bylo setkání s nimi obrovskou školou.
Vypadá to, že má film ambice na celovečerní zpracování, uvažujete o jeho realizaci?
My takové ambice skutečně máme a rádi bychom se do Sedlčánek vrátili s dlouhým scénářem. Příběh je připraven pro jeho rozšíření a pomalu na něm i pracuji. Už probíhají různá jednání, ale jestli má i film ambice na celovečerní formu se ukáže až jejich výsledku.
Herec VÁCLAV POSTRÁNECKÝ
Ve filmu ztvárňujete postavu, jejíž charakter se ve vašem hereckém repertoáru často neobjevuje, jak byste vaši roli popsal?
Pár takových figur už jsem hrál. Jsou to velice dobře vnitřně organizovaní, sebejistí lidé, které mají jakési pevné morální mantinely, na kterých stavějí. A jelikož musím obhájit každou postavu, kterou hraji, tak tento Topol přesně takový je. Měl svoji představu o budoucnosti své dcery, která se od reality velice liší a protože je takový introvert, nedělá prakticky vůbec nic, což je pro komunikaci to nejhorší. Určitě to není postava záporná, protože on chce vlastně jen dobro, pořádek a pravdu. Tato pravda se bohužel kříží s pravdou jeho filmového soka, jejímž je jeho (ne)zeť, který ho kdysi nepožádal o ruku jeho dcery. Ta role se mi líbila kromě jiného i proto, že neměla moc textu, ten člověk nepotřebuje moc mluvit, když si je jistý a taky je naplněn výjimečnou energií, větší než všichni okolo něj, protože jeho vnitřní život je mnohem bohatší a dramatičtější než všech lidí kolem něho.
Jak by jste zhodnotil práci studentů, kteří se tímto na svou profesní dráhu vlastně teprve připravují?
Já bych přál oficiální české, filmové tvorbě, aby její profesionální pracovníci, dosahovali alespoň částečné úrovně těchto studentů, protože v mnoha ohledech byla prostě ta práce na vyšší úrovni, než je to u profesionálních produkcí. I přesto, že nebyli peníze na plnohodnotné cateringové služby, bylo to přesto zařízeno jiným způsobem, doprava byla dokonalá, režisér výborný, kameraman výborný, pomocný režisér milován všemi zúčastněnými, takže já bych jim všem dal jedničku s hvězdičkou.
Překvapilo vás něco konkrétního během samotného natáčení?
Velice mile mě překvapilo, že obyvatelé Sedlčánek s takovou ochoutou a samozřejmostí přistupovali k celému natáčení a jejich komparsový
výkon v hlavní a stěžejní scéně, kdy následovali vesnicí starostu, který mě šel požádat o ruku mé dcery, byl naprosto excelentní, vysoce překračující všechno, co může profesionální kompars nabídnout, takže já tímto smekám před přístupem občanů Sedlčánek.
Co by jste filmu a samotným tvůrcům přál do budoucnosti?
O tom se dá mluvit hrozně dlouho, ale já bych jim především přál peníze, protože bez peněz se pořád filmovat nedá. A když se jim podaří
tyto peníze sehnat, tak jim přeju aby měli z té své práce radost a aby je tento pozitivní vztah k jejich práci provázel celým životem.
Hudební skladatel ONDŘEJ BRZOBOHATÝ
Není zvykem, že si studenti filmových škol nechávají nahrát originální filmovou hudbu, a už vůbec ne od profesionála, který se tím přímo živí. Jak k tomu přistupujete a co vás vedlo ke spolupráci s tímto týmem?
Nevím co je a co není zvykem. Já si myslím, že je to vlastně povinnost všech profíků nebo lidí, kteří jsou už v branži nějakým způsobem aklimatizováni, aby když jsou studenty osloveni, jim pomohli bez jakýchkoliv nároků na honorář. Když jsem já byl na škole, tak si mě pod své
křídlo zcela mimo své pracovní povinnosti vzal Milan Kymlička. Skvělý filmový skladatel, který působil především v zámoří a naučil mě mnohem víc, než by mi byla schopna poskytnout ktérakoliv tuzemská vysoká škola. Říkám to vědomě, protože znám osnovy a pedagogy těchto škol. Nikdy zkrátka nemůžete vědět, kde ten či onen filmař „student“ bude za pár let a jakou spolupráci tím můžete do budoucna vytvořit. Studentům je zkrátka třeba pomáhat.
Jak se vám skládá hudba pro studentský film? Vidíte v tom velký rozdíl oproti filmům profesionálních produkcí?
Zásadní rozdíl je v penězích. Nemůžete si často dovolit točit s klasickým filmovým symfonickým orchestrem, a tak pracujete doma se samplerem a vším, co může co nejlépe živý zvuk nahradit. Jinak práce na Vojtových filmech je velice zábavná, jelikož máme s Vojtou společnou řeč a všechny detaily cítíme hodně podobně. Má smysl pro humor a zároveň cit pro vkusný kýč, to mě baví.
Poskytuje příběh filmu Vesnice roku hodně prostoru pro tvůrčí vyjádření skladatele filmové hudby?
Vojta Moravec je režisér, který už od psaní scénáře přesně ví, kde by měla hudba hrát a jakou úlohu by asi tak měla v té či oné scéně splňovat. Pracuje s ní jako s dalším hercem, a proto jí dává dostatek prostoru už při natáčení, nejen ve střižně. No a to je potom pro skladatele ta nejkrásnější práce.
HLÁŠKY Z FILMU:
Motto filmu: Příběh starosty, který obětuje vše, za čím si stojí
Už nechlastám
I když ono to stejně mělo být na hovno...
Přemýšlím, čím začít, jak nejlépe uvést film Vojtěcha Moravce, co by nejlépe vystihovalo tento báječný počin českého filmu. Začnu asi tím, že hluboce smekám před všemi, kteří se na komedii Vesnice roku podíleli.
