ROMEO A JULIE (Tak trochu jiná poezie...)

Romeo:

Má sladká Julie, hle luna vychází,
vyslyšte prosbu mou, již touha provází.
Tolik Vás miluji, umírám láskou k vám,
nechte ať touhu svou v písni zazpívám.
Tu touhu nesmírnou jez v srdci hraje mi,
Julie, královnou jste mezi ženami.
Ty Vaše oči jsou jak lesní jezera,
kam laně chodí pít v podvečer za šera.
Váš usměv kouzelný ladí hlas ke zpěvu.
Hoďte mi jeden jediný polibek vzdušný jen
já třeba zemru rad jsa štěstím opojen.
Noc je tak kouzelná a je tak mámivá
stvořená pro lásku jimž srdce oplývá.


Julie:

Poslechni Romeo, já seru na kecy
Jedině ocas tvůj mou lásku vyléčí.
Zpíváš mi o lásce, říkáš mi královno,
jdi v prdel s lyrikou, ta stoji za hovno.
Písnička dobra je vojákům do kroku,
ale já žena jsem, mám oheň v rozkroku.
Písničkou utěšit chceš ten čas ohnivý,
od čeho ocas mas, milence bláznivý?
Vyser se na kecy, na písně, na krasu,
Žena přec rozumí řádnému ocasu.
Pujč mi ho do ruky, ať sama uvidím,
zdali tu zbytečně čas s tebou nemarním.
Vždyť jsem již od mlada tolikrát toužila,
až jednou vyrostu, abych též zhřešila.
Mnoho zlých noci jsem v loži svém prožila
o žhavých objetích stale jen toužila.
Ty mi teď přicházíš s blbými nápady,
na místo šoustání zpíváš mi balady.
Já také duši mám a také ideál,
aby se postavil a velmi dlouho stal.
Za tento ideál třeba i život dám,
až přijde pravý muž k smrti ho umrdám.
Zahoď tu kytaru, na balkon polez už,
sundej si kalhoty a ukaž že jsi muž.
Buď se mi v kundu tref svým mocným rapírem,
nebo jdi do hajzlu i s panem Shakespearem!