Matka ohnutá přes mokré necky,
starej jí tam tahá za cecky.
Volá při tom na dcerku,
už má vykasanou sukénku:
„Ach nechoď dcero na jezero,
vodníkovi dneska stojí péro.“
Nemá dcera nemá stání,
k šuku ji vždy něco pohání,
k mrdu ji vždy cos nutí,
nic doma jí, nic po chuti.
„Půjdu matičko, půjdu k jezeru,
na práci se ti dnes vyseru.“
Vedle pole za jezerem,
sral se vodník s buldozerem.
Je to všechno na piču,
nemá vodu v chladiču.
Sotva první kalhotky namočila,
lávka se s ní prolomila
a po nebohé dívčině
zbylo jenom kombiné.
Na vodě se vytvořily kola
a z hlubin se objevila prdel holá.
Za rok nato, na Štěpána,
porodila hastrmana.