14. listopadu 2009
Jestliže mladá žena je mladice,
tak silná musí být silnice,
když se brání - bránice
a když je rovná - rovnice.
A jestliže mnoho soch je sousoší,
pak tedy mnoho žen je soužení.
A to není všechno, znám toho více,
ženský rod vzniká třeba koncovkou -ice:
Od slova krab je to krabice,
od slova had - hadice,
od berana beranice,
z čepu je čepice,
ze slepce slepice,
z jalovce jalovice,
z palce palice,
ze slunečníku slunečnice.
Rovník - rovnice,
poledník - polednice,
ručník - ručnice,
oběžník - oběžnice
a zimník - zimnice.
Jo, jo, málokdo se v tom vyzná tak, jako já.
Ženský rod vzniká i koncovkou -a.
Kos - kosa, patron - patrona,
rým - rýma, Váh - váha,
Nor - Nora, lup - lupa.
Kýl - kýla, vir - víra.
Když člověk přemýšlí, hned všechno jde,
i třeba pohrát si s příponou -e.
Mandl - mandle, vůl - vůle,
Brusel - brusle, datel - datle.
Řekl jsem : "Mluvíš jako učebnice,
ale koncovky nejsou jenom -e, -a a -ice.
Co takhle rošťák a roštěnka ?"
Chvíli přemýšlel, nabral sil,
a pak me lavinou slov zavalil.
Kopr - kopretina, mandarín - mandarinka,
herec - herka, růženec - Růženka,
jedlík - jedle, orient - orientace,
duch - duchna, stud - studna,
pes - psina.
Vdova po Norovi je ponorka,
po četníkovi - početnice,
manželka kata je Katka
a jejich děti kaťata.
A potom, málokdo má zdání o časování a skloňování.
Jablko, tyblko, onblko, myblko, vyblko, oniblko.
Fibych, Fybys, Fyby, Fybychom, Fybyste, Fyby.
Zeměkolule, ztebekoule, zněhokoule, znáskoule, zváskoule, znichkoule.
Město, toběsto, jemusto, námsto, vámsto, jimsto.
A pokud Ti to něco říká, v češtině je i matematika.
Například netopýr je bruttopýr mínus terrapýr,
stožár je dvěstěžár dělený dvěma
nebo třicetižár krát dvě plus ctyřicetižár.
Stodola je dvacetidola na druhou mínus třistadola,
Třinec je osminec bez pětince
a sedmikráska polovina čtrnáctikrásky.
